Slunce se zvolna vyvazuje z aspektů k ose lunárních uzlů. Pocitová linka hlubokého spolehnutí se na vedení osudu a správné směřování našich kroků už není cítit tak silně jako včera či předevčírem. Jasná vize cesty – myslím tím tak jasná, jak jen v Rybách může být – se znovu zatahuje mlhou. Ani včera jsme neměli k dispozici racionální a logická fakta, informace ohledně cíle, milníků a ukazatelů u cesty. Severní lunární uzel v Rybách nám nikdy mapu do ruky nedá. Vedla nás intuice a důvěra. Někdo se jí dokáže oddat plně, jiný bojuje se svým navyklým způsobem uvažování a potřebou ověřit si fakta a jednotlivé kroky. To pochopitelně vzbuzuje nejistotu, a ta dnes ještě zesílí… možná i zešílí…

Slunce a Neptun

➡️ Slunce dnes v poledne na 3°53′ Raka
➡️ Neptun na 4°23′ Berana

Znáte ten pocit, kdy jedeme do neznáma a napjatě vyhlížíme jakoukoliv ceduli, která by nás ujistila, že jsme nezbloudili, ale jako z udělání tu žádná taková prostě není? Polykáme další a další kilometry v naději, že snad už za chvíli uvidíme dopravní značku a pořád nic. Už se blíží večer, trochu se zatahuje, možná bude pršet. Absence silničního značení je zneklidňující. Neurčitost, nejistota, nejasnost. Jdeme správně? Neztratili jsme směr? Neodchýlili se? Co když opravdu zabloudíme? Nepříjemná představa.

A právě tak působí dnes nabíhající kvadrát Slunce k Neptunu. Falešně idealistická, oslabující, zmatečná, demotivující konstelace nejistoty snadno sklouzne k pocitu únavy, marnosti a rezignace. Na to, abychom vyrazili za svým cílem, nemáme sílu. A vlastně proč taky? Klamy a mámení, zmatky a zklamání, pocity viny a selhání, všechno se zdánlivě točí v kruhu a snaha o cokoliv připomíná boj s větrnými mlýny.