Včera odpoledne jsme si před školou s maminkami při čekání na děti jedna po druhé vylily dušičku, vybrečely se a poobjímaly. Bolavé Venuše sobě! Jsem zvědavá na dnešek, protože sekvence pokračuje. Druhé v pořadí nastupuje do kvadrátu k Chironu (23°40′ Berana) Slunce (23° Kozoroha). Pro forma: kulminace ve 22:22, ale na přesném čase nebazírujeme, sjedeme si to kdykoliv během dne, ono to nějak vyjde.
Krize ega. Zraněná autorita. Deficit respektu. Pocit, že se ke mně druzí chovají přezíravě, pohrdavě. Neberou mě vážně. Nedoceňují mě. Nedávají mi, co si zasloužím. Jen počkejte, až já se tady na to vykašlu, ještě budete špendlíčkem hrabat, prstíčkem kopat!
Krize ega je krizí osobní identity. Vnitřní nejistotou. Sebevědomí Slunka v Kozorohu je obecně nízké. Slunko v Kozorohu věří, že si svou hodnotu musí zasloužit. Odpracovat. Prokazuje se nasazením, výsledky, dosaženými úspěchy, skvělou kariérou. Maká, podává výkon, má věci pod kontrolou. Jeho nasazení a kompetenci nikdo zpochybnit nemůže. Jenže to všechno je fasáda. Sebejistota archetypálního (!) Slunka v Kozorohu stojí a padá s vnějším schválením a potvrzením autoritou, systémem.
Archetypální vtip /diferenciální diagnóza:
Slunce ve Lvu a Slunce v Kozorohu sedí v parku. Jde kolem uniformovaný policista: “Dobrý den, pánové, legitimujte se, prosím.” Slunce v Kozorohu okamžitě předkládá občanku, řidičák, rodný list a diplom z Harvardu. Slunce ve Lvu vzhlédne a pronese: “Nějakej problém? Jsem Lev, ne?”
Pak stačí kritický kvadrát s Chironem, ještě k tomu v Beranu, a celá konstrukce padá! Ne viditelně, skrytě. Uvnitř. Znovu ta úzkost z toho, že nejsem dost! Dost dobrý, dost silný, dost odvážný, dost sebejistý. Dost sám sebou. Slunko v Kozorohu funguje primárně v režimu zodpovědnosti, povinnosti, v režimu “musím/nesmím”. Beranské téma “já chci, a tak to udělám” je mu nepochopitelné. Jak jako “já chci, a tak to udělám?”! Copak to jde? Vždyť všichni, kterých jsem si kdy vážil, které jsem v životě poslouchal, všechny autority, které jsem cestou potkal, říkaly, že se to nesmí! Když to udělám, přijde trest! Kritika, odmítnutí, pokuta, chlad. Ty, ty, ty! Že se nestydíš!
A co když ne? Co když se nestane nic? Co když posloucháme zvnitřněný hlas povinnosti prostě proto, že jsme se to naučili, a nikdy jsme si neuvědomili, vlastně nás ani nenapadlo, že bychom mohli dělat věci jinak? Po svém? A co víc, že můžeme!
Dnešní kritický kvadrát Slunka v Kozorohu k Chironu v Beranu zdůrazní téma sebevědomí, sebeurčení, sebehodnoty. Spouštěcí situace bezpochyby zabolí. Ale bolest není samoúčelná. Jejím smyslem je popíchnout nás, abychom si uvědomili, kde se snažíme popřít sebe sama a srovnat se do rámečku místo toho, abychom se pokusili autenticky vyjádřit své potřeby. Což neznamená zahodit všechnu zodpovědnost a začít se chovat nezřízeně, impulsivně, infantilně, zcela bez zábran a bez kontroly. Úplně postačí, když sloupneme jednu vrstvu brnění ze strachu, kterým maskujeme svoje pravé já. To já, k němuž nás vede konečně direktní Chiron v Beranu. To já, které nenásleduje slepě nařízení autorit jen proto, že mu je kdysi vštípili. Zdravé já JE ZODPOVĚDNÉ, ale je to zodpovědnost osobní. To znamená, že o svých skutcích rozhoduji sám, avšak s plným vědomím následků, a své činy zvažuji tak, abych jejich dopad unesl.
Nevím, jestli to píšu srozumitelně, ale celou dobu mi běží hlavou, co mě učil můj táta. Nebudu ho citovat doslova, ale v podstatě říkal:
“To, že si něčí rodiče za*ukali dřív než tvoji, neznamená, že jejich dítě má dnes z pozice staršího právo říkat ti, co je nebo není správné. Zodpovědnost za svůj život neseš sama. Nikdo ji za tebe nepřebere. Proto nechápu, proč bys měla poslouchat názory druhých, pokud s nimi bytostně nesouhlasíš. Udělej to, jak sama chceš. Ale pamatuj, že vždycky poneseš důsledky!”
